Poskytovatele
K pojmu poskytovatel
Podle ZoSS není o vymezení pojmu poskytovatelé pochybnost – jde o subjekty, které byly jako poskytovatelé sociálních služeb registrovány příslušným krajským úřadem a zákonem definované osoby, u kterých se registrace nevyžaduje. Může jít jak o právnické, tak o fyzické osoby, a sociální služby bude nadále možno poskytovat jako činnost neziskovou i jako činnost podnikatelskou. Z toho vyplývá nutnost změnit přístup k ekonomickému posuzování vztahů mezi zadavateli, poskytovateli a uživateli, brát v úvahu otázky přípustnosti veřejné podpory, daňové aspekty a pod.
Vedle toho ale jsou dalšími, rovnocennými poskytovateli též stát, jednající Ministerstvem práce a sociálních věcí, jež stále ještě zřizuje 5 zařízení sociálních služeb, a samotné obce a kraje, které budou i nadále poskytovat sociální služby v samostatné působnosti, i když po novele zákona o působnosti orgánů ČR v sociálním zabezpečení, přijaté návazně na ZoSS, se předpokládaný rozsah sociálních služeb přímo poskytovaných obcemi podstatně zmenšil.
Obec a kraj tedy v triádě hrají roli jak zadavatelů, tak poskytovatelů. Jejich pozice poskytovatele při tom není marginální. Kromě toho, že územní samosprávný celek může poskytovat služby vlastními prostředky (např. svou organizační složkou, dříve rozpočtovou organizací), je i v nepřímém postavení poskytovatele, tj. subjektu, který je za poskytování služeb státem financován, též jako zřizovatel příspěvkových organizací, jež jsou sice samostatnými právnickými osobami, nicméně napojenými na rozpočet obce / kraje. a podléhajícími v podstatných věcech rozhodování a metodickému řízení ze strany samosprávných orgánů. Nalézt přiměřenou rovnováhu mezi poskytovateli, bezprostředně spojenými s rolí zadavatelů, a ostatními poskytovateli, z nichž mnozí se na „trhu“ se sociálními službami objeví nově, bude v procesu komunitního plánování jedním z nelehkých politických a organizačních úkolů následujících let.
V hl.m.Praze mohou ze zákona být zřizovateli i městské části, ve statutárních městech lze zřizovatelské pravomoci městským obvodům / městským částem svěřit statutem. Ve městech, které již svěřily městským obvodům nebo městským částem zřizovatelské pravomoci k některým sociálním zařízením, se tedy městské obvody / městské části zřejmě stanou účastníky komunitního plánování na straně poskytovatelů.
Jak již bylo naznačeno výše, za zvláštní poskytovatele určitých sociálních služeb (zejména v krizových situacích) je možno považovat též úřady obcí s rozšířenou působností a krajů, takže přísně vzato i tyto orgány přenesené státní správy jsou ve dvojjediné roli zadavatelů a poskytovatelů. Spolupráce s krajskými úřady může být důležitá i proto, že rozhodují o povinné registraci poskytovatelů a mají k dispozici aktuální údaje o jejich počtu, územní působnosti a zaměření, o prováděných inspekcích atd.
Přesáhneme-li rámec střednědobých plánů rozvoje sociálních služeb do širší oblasti komunitního plánování rozvoje sociální péče, objevuje se další významná skupina poskytovatelů zvláštního druhu služeb, zaměřených na rovné postavení uživatelů sociální péče na trhu práce, a to jsou zaměstnavatelé. Zákon o zaměstnanosti (ZoZ) upravuje podrobně režim zaměstnávání osob se zdravotním postižením a způsob kompenzací zvláštních služeb, které zaměstnavatelé v této souvislosti musí postiženým zaměstnancům poskytovat, z rozpočtů aktivní politiky zaměstnanosti, spravovaných úřady práce. Tak, jako jsme dovodili potřebnost zapojit úřady práce do triády na straně zadavatelů, je třeba v procesu komunitního plánování širšího okruhu sociální péče respektovat i poskytovatelskou funkci zaměstnavatelů.
Účastníci komunitního plánování v oblasti sociální péče
| Shrnutí: Do triády komunitního plánování: zadavatelé – poskytovatelé – uživatelé sociálních služeb je vhodné zapojit co nejširší okruh účastníků. I když jsou sociální služby primárně financovány státem, funkci zadavatelů služeb plní obce a kraje. V triádě by je měly zastupovat jak jejich politické representace, ze zákona zodpovědné za vytváření podmínek pro rozvoj sociální péče, tak jejich úřady, vykonávající v oblasti sociální péče přenesenou státní správu. Na straně zadavatelů by se ale plánování měly účastnit i další věcně příslušné státní a regionální úřady - úřady práce, orgány regionální soudržnosti, územní pracoviště MPSV. Obce a kraje jsou nicméně mezi zadavateli sociálních služeb ve zvláštním postavení, protože jsou jak podle ZoSS, tak podle obecných zákonů pro územní veřejnou správu pořizovatelem komunitního plánu. V postavení poskytovatelů budou jak tradiční dotovaná zařízení sociální péče, tak poskytovatelé ze sféry neziskových organizací a podnikatelské subjekty, které budou pro poskytování služeb zaregistrovány u krajského úřadu. Pro komplexnější komunitní plány je nutno za poskytovatele považovat i zaměstnavatele, kteří mají vůči postiženým osobám řadu povinností. S účinností ZoSS se výrazně změní ekonomické podmínky poskytování sociálních služeb. V sociálních službách vznikne oblasti zřetelně tržní prostředí. Uživatelé, kteří si budou mnohdy zajišťovat poskytování sociálních služeb sami a hradit je ze státních příspěvků, jejichž jsou přímými příjemci, se stávají významným účastníkem plánování, protože svým osobním rozhodováním mohou ovlivnit jeho výsledek. Zapojení uživatelů, i poskytovatelů do procesu komunitního plánování bude zejména ve větších územních celcích organizačně náročné. Proto se v krajích uplatňuje „zastupitelský“ princip, který ale bude vhodné použít i ve větších obcích. Výběr zástupců je třeba podřídit místním podmínkám. Vymezení rolí účastníků komunitního plánování v tzv. triádě není striktní. Zúčastněné subjekty ve skutečnosti často působí ve více rolích – obce jsou především zadavatelé, ale některé jsou zároveň i poskytovateli, někteří uživatelé sociálních služeb se po přijetí ZoSS dostávají i do postavení zadavatelů, zákonní zástupci nesvéprávných uživatelů jsou zároveň často poskytovateli a pod. Triáda je proto především otevřeným prostředím ke komunikaci a pro hledání společných východisek a řešení, nikoli rigidní organizační strukturou. Protože je komunitní plánování manažersky náročný proces, je nutno počítat s tím, že účastníci nebudou mít vlastní personální kapacity na jeho řízení. Na zpracování plánu se budou pravděpodobně podílet další subjekty, najaté pořizovatelem k zajištění organizačních a koordinačních úkolů, ke zpracování analýz a pod. Jejich účast bude podmíněna vznikem řady civilněprávních vztahů, jejichž charakter a obsah se budou případ od případu lišit podle místních podmínek. |
Vymezení účastníků komunitního plánování
Všeobecně se po přijetí ZoSS má za to, že triádu komunitního plánování rozvoje sociálních služeb by měli tvořit
- obce / kraje jako zadavatelé
- poskytovatelé sociálních služeb, registrovaní podle ZoSS
- uživatelé sociálních služeb, zajišťovaných poskytovateli na základě zadání
Z právního pohledu by se mělo jednat o plánování trojstranného vztahu, ve kterém zadavatelé mají závazek vůči uživatelům poskytovat jim určité služby a plní ho prostřednictvím poskytovatelů. Ti při tomto plnění jednají vlastním jménem a na vlastní účet a náklady na služby jsou jim zadavatelem refundovány, tedy jakási obdoba kombinace příkazní smlouvy a poukázky podle OZ. Domyslíme-li ale právní postavení a funkce jednotlivých účastníků triády v procesu plánování a poskytování sociálních služeb nebo dokonce sociální péče v širším smyslu, zjistíme, že schéma je složitější a barvitější. Pro analýzu právních vztahů je důležité i to, že vedle vlastních účastníků triády komunitního plánování se procesu budou účastnit i další subjekty v servisní roli.
