Komunitní plánování je proces s konkrétními výstupy v určeném čase s konkrétními účastníky.

Co je komunitní plánování?

Komunitního plánování je metoda, prostřednictvím níž plánujeme rozvoj služeb na daném území pro určité skupiny znevýhodněných osob v určitém čase. Komunitního plánování se účastní uživatelé, poskytovatelé služeb a zadavatelé. Řízení procesů je tudíž závislé na jejich spolupráci a umění shody. Metoda je inovativní tím, že v sobě integruje manažerský přístup, z komerční sféry s psychologickými, sociologickými a psychoterapeutickými přístupy, které se využívají v sociálních službách a je funkční pouze při  propojení obou přístupů .

Komunitní plánování je moderní manažerskou metodou, která je využívána v sociální ekonomice v České republice.Včasným plánováním adekvátních programů, projektů a sociálních služeb, s propojováním spolupráce zadavatelů, zaměstnavatelů, poskytovatelů a uživatelů, můžeme prostřednictvím této metody předcházet sociálnímu vyloučení znevýhodněných osob z trhu práce a ze společnosti. Umožňuje nám rozvíjet sociální ekonomiku na základě znalosti místních potřeb.

Z pohledu managementu je komunitní plánování proces tvorby a udržování prostředí, ve kterém jednotlivci pracují společně ve skupinách a účinně dosahují vybraných cílů. Komunitní plánování vychází z obecné funkce plánování tak, jak ho definuje teorie managementu. Má stejné funkce i charakter. Obecně je charakter plánování směřován do budoucnosti. Určuje, čeho má být dosaženo a jak. V podstatě zahrnuje plánovací funkce a manažerské aktivity, zaměřené na stanovení budoucích cílů a vhodných prostředků pro jejich dosažení. Výsledkem plánovací funkce je plán, tj. psaný dokument, specifikující akce, které musí organizace uskutečnit pro rozvoj komunity.

Komunitní plánování je přístup – říká co, a proces – říká jak, pracovat s komunitou v daném místě při řešení jejích potřeb. Komunitní plánování má konkrétní výstupy, v jasně omezeném čase s konkrétními účastníky.Za jeho přípravu odpovídají manažeři, kteří plán vytváří, za jeho implementaci pak celé komunita společně.

Komunitní plánování se tak stává moderní manažerskou metodou, která je využívána v sociální ekonomice .

Kouzlo komunitního plánování je především v  procesu kterým se uskutečňuje, v síle lidí, kteří proces realizují, v jejich komunikaci a pozitivním myšlení. Kouzlo je pak vždy umocněno profesionálními dovednostmi z oblasti projektového řízení, managementu a marketingu.

Komunitní plánování má svoje zákonitosti.Celý proces komunitního plánování je metodicky rozdělen do deseti navazujících kroků, které vás provedou třemi fázemi plánu:
• fáze přípravy plánu, která obsahuje krok č. 1, 2
• fáze zpracování plánu, která obsahuje krok č. 3, 4, 5, 6, 7
• fáze implementace plánu, která obsahuje krok č. 8, 9, 10

Všechny kroky jsou postupně zpracovány v metodikách "Deset kroků procesem komunitního plánování", které najdete v sekci metodiky.Souhrnný vstup do problematiky vám umožní první z metodik , která se zabývá celým procesem komunitního plánování.

 

  Komunitní plánování z pohledu právního řádu ČR

Shrnutí: Zákon o sociálních službách (ZoSS) zavedl pro kraje povinnost a pro obce možnost zpracovávat střednědobé plány rozvoje sociálních služeb a formuloval základní metodické východisko spolupráce v triádě zadavatelů, poskytovatelů a uživatelů sociálních služeb. Triáda je principem řízení procesu komunitního plánování. Kraje rozvoj sociálních služeb plánují povinně jako podklad pro vyčíslení potřeby dotací ze státního rozpočtu, které pak jménem státu přerozdělují mezi poskytovatele sociálních služeb. Obce sice rozvoj sociálních služeb plánovat nemusejí, ale je to nanejvýš vhodné, protože jejich plány mohou posloužit krajům k získání objektivních  podkladů pro krajské plány rozvoje a následnému rozdělování dotací v souladu s jejich reálnými potřebami. Komunitní plánování rozvoje sociálních služeb v obcích může a nemusí souviset s obecným plánováním sociálně ekonomického rozvoje. Programy sociálně ekonomického rozvoje (strategické plány) mohou obce zpracovávat podle obecných zákonů pro územní veřejnou správu. Záleží na rozhodnutí obce, zda bude takový program obsahovat kapitolu věnovanou sociální problematice a jak se při jejím zpracování bude postupovat . V krajích je třeba střednědobý plán rozvoje sociálních služeb a obecný program rozvoje kraje chápat odděleně, protože každý dokument ze zákona má jiný účel. Výstupy střednědobého plánu rozvoje sociálních služeb nicméně mohou být do obecného programu rozvoje kraje s výhodou zahrnuty. I v případech zpracování obecných programů rozvoje obcí a krajů je vhodné opírat se při zpracování kapitol, věnovaných sociální péči, o metodické východisko, popsané v ZoSS, a vytvořit k tomu triádu v širším smyslu, která bude zahrnovat zejména úřady práce a zaměstnavatele.

Jak se tedy odlišuje komunitní plán od jiného plánu?

Právě tím, že je realizován v procesu komunikace a spolupráce, širokého spektra lidí žijících v dané komunitně, území, pro které se plánuje. Lidé zapojeni do plánování jsou různých profesí a postavení ve společnosti. Snahou plánovačů je zapojit do procesu , politiky, úředníky, poskytovatele služeb, uživatele, úřady práce a zaměstnavatele. Tedy vytvořit plán v tvořivém živoucím prostředí, které umožní vnést do plánu potřeby a názory komunity. Na ně pak reagovat nabídkou sociálních a komunitních služeb a to vše dobře zplánovat. Proces plánu je tak stejně hodnotný jako dobře vytvořený plán a opačně. Plán tedy není vytvářen „od stolu“, ale v práci s širokou komunitou.

V čem je plán přínosný, proč vůbec plánovat, Jaké je provázanost na zákon o sociálních službách?
Systém sociální ekonomiky v ČR je v současnosti připraven na zásadní transformační kroky. Všechny zúčastněné subjekty (tzn. zřizovatelé, poskytovatelé a uživatelé sociálních služeb), si uvědomují vážné problémy spojené s dalším trváním málo přehledného systému, a to zejména s ohledem na nepříznivé demografické prognózy České republiky i Evropské unie v oblasti stárnutí populace.

Dosažení vyšší efektivnosti sociální ekonomiky a celého systému předpokládá zejména možnost individuálních řešení nepříznivých sociálních situací lidí a možnost realizovat místní a regionální sociální plány služeb, které odpovídají skutečným místním a regionálním potřebám, a tak efektivně nakládat s veřejnými rozpočty a lidskými zdroji v příslušných regionech.

Kde to začalo? V Anglii?

Anglie? Asi ano. Zkušenosti jsme začali čerpat v roce 1996 z Anglie. Jezdili jsme na stáže, uspořádali tzv. toulavé autobusy do Anglie, překládali plány, vzdělávali sebe i odborníky. Byla to krásná doba plná nových vizí a nadějí.V té tobě se v Anglii plánovalo především v oblasti duševního zdraví při transformaci psychiatrické péče v péči komunitní. I naše začátky jsou z oblasti péče o dlouhodobě duševně nemocné klienty. Dnes již mají plány v Anglii širší rozsah i společenský záběr. To potvrdila i analýza, kterou jsme v rámci projektu Equal zpracovali.

Souvisí Komunitní plánování s plánováním v managementu?

Souvisí. Komunitní plánování vychází z obecné funkce plánování tak, jak ho definuje  management. Má stejné funkce i charakter .
Obecně je charakter plánování směřován do budoucnosti . Určuje, čeho má být dosaženo a jak. V podstatě zahrnuje plánovací funkce manažerské aktivity, zaměřené na stanovení budoucích cílů a vhodných prostředků pro jejich dosažení. Výsledkem plánovací funkce je plán , tj. psaný dokument, specifikující akce, které musí organizace uskutečnit. A to vše komunitní plánování obsahuje.

Jaké jsou prvky komunitního plánování:

Plánovací funkce vyžaduje po komunitních manažerech, aby učinili čtyři zásadní rozhodnutí týkající se základních prvků komunitního plánování:

Cíle – jsou specifické budoucí stavy, které mají být dosaženy
Akce – jsou prostředky, respektive specifické činnosti, plánované pro dosažení určených cílů (např. definovaná opatření, služby, aktivity).
Předpověď – pro určení cílů a volbu vhodných aktivit na jejich dosažení je třeba mít k dispozici předpověď budoucnosti. Komunitní manažer nemůže vytvářet plány, aniž zná předpověď budoucích podmínek a situací, které mohou ovlivňovat průběh plánovaných aktivit a dosahování cílů. Manažer vychází z analýz potřeb, sociologických studíí, informačních systémů v regionu či komunitě.
Zdroje – představují omezení, které musí manažer při plánování akcí respektovat.

Kdo se účastní procesu komunitního plánování? Máme čtyři, nebo tři roviny zapojení?

Komunitní plánování se uskutečňuje ve třech rovinách:
•  Zadavatelé - politická rovina
•  Poskytovatelé - odborná rovina
•  Uživatelé - uživatelská rovina

Představíme-li si situaci jako stejnoramenný trojúhelník, tak na jedné straně jsou místní samosprávy a obce mikroregiony či svazky obcí, které jsou nositeli veřejných prostředků jimiž financují sociální služby v rozsahu řádově milionů korun ročně, spolu s úřady práce, které do regionu přinášejí prostředky prostřednictvím Aktivní politiky zaměstnanosti se souhrnně nazýváni zadavatelé.
Na druhém rameni jsou subjekty, které vykonávají určitou službu pro cílové skupiny, které jsou znevýhodněné na trhu práce. V zaměření našeho projektu jsou to především neziskové organizace, organizace zřizované institucemi či soukromými subjekty, které souhrnně vystupují pod názvem poskytovatelé. Mezi netypické poskytovatele bychom mohli zahrnout i zaměstnavatele, kteří vytvářejí nové pracovní příležitosti i pro sociálně znevýhodněné osoby na trhu práce

Na třetím rameni, zdánlivě nejslabším, jsou uživatelé jako koneční příjemci pomoci, služby či podpory, tedy skupiny znevýhodněné na trhu práce.
 

Jak zapojit úřady práce a zaměstnavatele - inovativní přístup ?

 

V našem projektu, je nově trojúhelník změněn na 4 komunikující skupiny, které vzájemně kooperují a dlouhodobě spolupracují při rozvoji sociální sítě v regionu. Náš metodologický přístup je vyjádřen v tématickém logu projektu, které bylo ve spolupráci s uživateli vytvořeno a bude náš projekt provázet po celou dobu jeho realizace.

V projektu předloženém do programu EQUAL, řešíme nový pohled na komunitní plánování a to zapojení nových aktérů komunitního plánování, a to jsou úřady práce a zaměstnavatelé.

Rozšiřuje se tak regionální síť kooperujících sociálních partnerů při řešení problematiky nejslabší části populace, která je ohrožena sociálním vyloučením z trhu práce. Zároveň se tím zkvalitňuje Aktivní politika úřadů práce a motivují se k  dlouhodobé spolupráci zaměstnavatelé , kteří tak snadněji mohou vytvářet nové pracovní příležitosti přiléhavými formami zaměstnávání znevýhodněných osob na trhu práce.

Nositel projektu spolu s partnery často v řízených rozhovorech se zaměstnavateli slyší názor, že zaměstnavatelé: „ nevědí jak pomoci “,“ jaké možnosti mají “, „ bojí se znevýhodněných osob“, často si myslí, že vše vyřeší peníze – pokuta či sponzorský dar, či odkoupení výrobků z dílen zdravotně postižených občanů. V projektu chceme nabídnou zaměstnavatelům škálu možností , jak zaměstnávat sociálně a zdravotně znevýhodněné občany.

Při zapojení zaměstnavatelů do procesů tvorby komunitních plánů spolu s participací ostatních regionálních institucí, mohou být lépe směřovány aktivity zaměstnavatelů, kteří jsou motivování pomoci sociálně znevýhodněným skupinám a mají zavedenou firemní kulturu známou z anglosaských zemí, standardně poskytovat pracovní příležitosti znevýhodněným skupinám za podpory poradenského a sociálního servisu služeb neziskových organizací.

Nositel projektu spolu s partnery zvolil proto téma komunitního plánování jako prostředek ucelené metodiky , která přispěje při aplikaci do praxe, ke zkvalitnění života znevýhodněných osob , zmírní jejich diskriminaci na trhu práce, poskytne jim prostřednictvím projektů a nových služeb, nové pracovní příležitosti.